Pronajímatel, pronájem, nájemce, nájem...
Nedávno jsem známého slyšela vyprávět příhodu, v níž často zaměňoval pojmy pronajímatel, nájemce, pronájem a nájem, a dokonce mluvil i o pronájemci. Protože jsem na tento jev narazila už několikrát, uvědomila jsem si, že se tyto v dnešní době docela běžné pojmy lidem často pletou.
Je dobré si uvědomit, že nelze zaměňovat nájem a pronájem. Kdo něco vlastní a poskytuje to jinému za úplatu, je pronajímatel a činí pronájem. Pronajímatel je tedy ten, kdo pronajímá prostory k bydlení či komerčnímu využití. Kdo chce bydlet, ale bytem nedisponuje, obrací se na toho, kdo byt nabízí, a bere si byt do nájmu a platí nájemné. Takový člověk je podle současné právní terminologie nájemce (dříve se v tomto případě užívalo termínu nájemník; nájemce byl ten, kdo si najímal např. auto či drožku).
Veškeré právní dokumenty dnes mluví o pronajímateli a nájemci. Je nesmysl tvrdit, že platíme za „pronájem“ (vždy platíme nájemné, protože pronajímatel poskytuje nějakou materii, za kterou jsou mu odváděny peníze, tedy pronajímatel peníze přijímá, nikoli vydává) či máme byt v „pronájmu“, pokud tedy zrovna nejsme vlastníky bytu a nenabízíme ho někomu k bydlení.
Další takový nesmysl je použití slova pronájemce. Nelze jednoznačně říct, co je tím myšleno. Může se totiž jednat jak o jednu smluvní stranu (prodávajícího, pronajímatele), tak i o druhou (kupujícího, nájemce).
A aby toho nebylo málo, zmíním se ještě o slovu podnájem. Podnájem vzniká na základě písemné smlouvy o podnájmu. Do podnájmu lze přenechat někomu jinému pronajatý byt nebo jeho část. Smlouvu o podnájmu tedy uzavírá zájemce o bydlení (podnájemce) s nájemníkem, tzn. osobou, která není vlastníkem realitního objektu, ale je osobou, která má s vlastníkem reality uzavřenu nájemní smlouvu. K uzavření smlouvy o podnájmu je však zapotřebí souhlasu pronajímatele, tzn. vlastníka realitního objektu (bytu).
Doufám, že se mi podařilo zmíněné pojmy trochu vysvětlit a že už nebude jejich používání dělat problémy.