Bonbon × bonbón × bombón
Bonbón je slovo přejaté z francouzštiny. Vzniklo zdvojením přídavného jména bon (dobrý). Jde o expresivní vyjádření, které pravděpodobně vzešlo z dětské mluvy. Podobně jako české mňam mňam.
Poučka v Pravidlech českého pravopisu praví, že ve slovech přejatých, která končí na -on (-ón), můžeme psát, až na několik výjimek, krátkou i dlouhou samohlásku. Správně spisovně je tedy jak bonbon, tak bonbón.
Pro obě varianty platí, že si jsou rovnocenné. Není mezi nimi žádný stylistický ani významový rozdíl.
V češtině někdy (a ne jen dětem) „leze z pusy“ výslovnost ×bombón. Což může svádět rovněž k chybnému napsání tohoto slova v podobě ×bombón. Ale jak jsem uvedl, jde o chybu, která pramení z chybné výslovnosti (nemá oporu v etymologii slova).
Bonbon
Správně.
Bonbón
Správně.
Bombón
Chyba!
Příklady použití slova bonbon (bonbón)
Lepí se na mne jako vosa na bonbon / bonbón.
Když sníš bujon / bujón, můžeš si vzít bonbon / bonbón.
Bujon i bujón
A když už to tady zaznělo a jsme u těch poživatin, zmíním se v této souvislosti také o slovu bujon (nebo bujón, chcete-li). Ano, tušíte správně: také v případě slova bujón záleží pouze na pisateli, jaké o, zda dlouhé, či krátké v tomto slově napíše.
Podobně jako slovo bonbón se také slovo bujón dostalo do českého jazyka z francouzštiny. Dnešní francouzské podstatné jméno bouillon se překládá českým podstatným jménem vývar (anebo právě oním slovem přejatým, kterým je bujón).