Co znamená slovo zblo a jak souvisí s tím, že tonoucí se i stébla chytá
Co znamená slovo zblo?
Význam slova zblo se nejčastěji pojí s představou něčeho nepatrného, téměř zanedbatelného. Používá se ve významu troška, kousíček, nepatrná maličkost, špetka. V běžné řeči se s ním setkáváme především v záporných konstrukcích, kde zdůrazňuje absenci či nedostatek i té nejmenší částečky něčeho. Obvykle se užívá ve spojení s částicí ani, čímž je ještě více zdůrazněno negativní vyznění výroku. Použijeme-li tedy obrat ani zbla, říkáme tím vůbec nic.
Příklady použití slova zblo ve větě
Nemáš ani zbla důvtipu!
Není na tom ani zbla pravdy.
Nemáš tady ani zbla jídla.
V těchto případech tedy slovo zblo, respektive spojení ani zbla znamená vůbec nic, pranic. Dodám ještě, že zblo se skloňuje podle vzoru město. Tedy jde o podstatné jméno rodu středního.
Tolik k použití a významu slova zblo. Nabízí se však otázka proč. Proč zrovna slovo zblo používáme k vyjádření „nicotnosti“? Odpověď je třeba hledat v etymologii tohoto slova.
Původ slova zblo
Slovo zblo je zahrnuto v Jungmannově slovníku z 19. století, kde je vysvětleno jako „chmýří nebo pazdeří ve lnu“ či jako „maličkost“. Ze současného etymologického slovníku se také dozvíme, že podstatné jméno zblo má svůj původ ve staročeském výrazu stblo, ze kterého se vyvinulo dnešní slovo stéblo. Zajímavé je, že podobně „znějící“ slova (zblo, stéblo) existují ve všech slovanských jazycích, což poukazuje na jejich společný, tedy starodávný (pravděpodobně indoevropský) původ. Ostatně latinsky se stéblo řekne stipula. Takže zjednodušeně řečeno starodávné zblo je dnešní stéblo (respektive s ním úzce souvisí).
Tonoucí se i stébla chytá
V dřívějších dobách se nejspíše chytal „stbla“. Přestože musel vědět, že mu „stblo“ nepomůže. Jenže zoufalec dělá zoufalé věci, protože naděje umírá poslední. Ale pak i ona umře, jednou to stejně přijde: tonoucí už nemá v dosahu ani toho stébla („stbla“), kterého by se přichytil, a to pak i on pochopí, že už mu nezbývá ani zbla naděje.