Logo služby Bezchip.cz
I Vaše texty mohou být bez chyb.

Jazykové korektury, oprava pravopisu, stylistické úpravy textů v češtině.

Čeština z fastfoodu

Zamyšlení nad lidmi a pravopisem 2.

Včerejší Petřin povzdech nad stavem českého jazyka v psaném projevu také mě přiměl k malému zamyšlení.

Dříve bývalo úhledné písmo a bezchybný pravopis vizitkou člověka. A není to tak dávno! Vzpomínáte, jak jste o svátcích chodili s pohlednicemi nebo dopisy na poštu? Vlastně ne, na poštu musíme až dnes, když náhodou potřebujeme někomu poslat klasický „off-line“ dopis, dříve byly poštovní schránky na každém rohu.

Informační bahniště

V naší době dominuje komunikace prostřednictvím internetu. Každý den se na síti objeví miliardy nových zpráv, vyjde nesčetně článků v různých internetových magazínech a lidé si mezi sebou virtuálně vymění tolik slov, že neexistuje způsob, jak je spočítat.

Tok informací se za těch pár let našeho digitálního věku neměřitelně znásobil, informační řeka se vylila ze svého koryta a z řeky, která dříve plynule tekla, se stalo bahniště bez zjevného řádu.

Média

V přehršli informací je obtížně najít to podstatné, a dokonce je velmi nesnadné odlišit informaci důležitou a verifikovanou od smyšlenky nebo blábolu. Navíc je zcela běžné, že bláboly a různé bulvární výkřiky ne nepodobné pomluvě či literárnímu útvaru zvanému drb jsou bezostyšně a bez upozornění vydávány za regulérní hodnotná sdělení.

Důsledkem tohoto procesu je stav, kdy sdělení zaznamenávaná psanými slovy, textem nepřetržitě devalvují pod tíhou svého množství – a paradoxně tato hyperinflace informací vyvolává potřebu po stále nových zprávách. Sdělení na internetu jsou proto s naprostou samozřejmostí redukována na pouhé informace ve smyslu „toto jsou fakta“. A tato „fakta“ slouží téměř výhradně k rychlé spotřebě. Redukce, redukce, redukce…

Se ztrátou úcty k informaci se vytratil také respekt k psanému projevu, což se zákonitě odrazilo v jeho kvalitě.

Zjednodušeně řečeno pisatelé nedisponují časem, aby si své texty po sobě zkontrolovali; ani z hlediska věcné správnosti, natož pak z té jazykové (a redakce nedisponují penězi pro zástup jazykových korektorů, kterých by bylo potřeba, aby stačili to množství neustále vznikajících textů jazykově opravit).

A přesněji řečeno: Pisatele nejsou ochotní a nemají ani důvod si tento čas na jazykovou kontrolu pravopisu svých textů vyhradit, protože správnost sdělovaného již není hlavním požadavek na informaci. Tou je nyní rychlost, s jakou se tyto informace dostávají ke svým čtenářům, respektive konzumentům.

Hodnota média, které informace produkuje, se měří frekvencí vydávání nových článků, nikoli invencí. Není důležité, co se sděluje ani jak se to sděluje, ukazatelem „kvality“ média je statistika dokládající frekvenci sdělování.

Lidé

Redukce, která je důsledkem ochrany před zahlcením informacemi v našem informačním věku. Lidé se naučili k informaci takto, tímto redukčním či extrahovacím způsobem přistupovat a od jakékoliv zprávy, která je svázaná s internetem, očekávají převážně jen rychlé ukojení své touhy po „vědění“ či přesněji řečeno touhy být v obraze.

Text, který z klávesnice běžného Franty uživatele (BFU) vpluje do sfér internetu, např. do diskuze ke článku, je psán tzv. na první dobrou. Tak jako internetoví novináři povýšili mezi seriózní žurnalistické útvary drb a domněnky, tak internetoví čtenáři své výkřiky nad články začali konzervovat psaním pod článek. Bohužel většinou autenticky, a tedy stejně syrové a neočištěné (často tedy nekultivované) jako při mluveném soukromém projevu.

Současnou tendencí je přibližování psaného projevu mluvenému jazyku. Důvod je prostý: nikdy dříve lidé mezi sebou tak hojně, v takovém objemu a napříč všemi sociálními vrstvami nekomunikovali písemnou formou. Psaný projev, ač povinnou školní docházku zavedla již Marie Terezie, „zdomácněl“ a zlidověl teprve s nástupem internetu. A jako každá lidová, masová záležitost se projevuje některými symptomy, které škarohlídové, hnidopiši a lidé kultivovaní mají snahu vymýtit (ač je to v rozporu se samou podstatou této lidovosti, jde tedy o boj donkichotský).

Fastfood

Myšlenka postavit fastfood reflektovala skutečnost, že strávníkům zapojeným do výrobního procesu je na příjem potravy vyčleněn omezený čas, který naopak nereflektuje (a nerespektuje) biologický rytmus člověka.

Provedla se „extrakce“ procesu stravování. Podle očekávání se zjistilo, že sníst potravinu ukojí lidskou potřebu přijímat potravu. Jenže také se přišlo na to, že kultura stravování, která je součástí stravovacího procesu, není nositelkou faktické hodnoty, tedy že sama o sobě strávníka nenasytí. Disponuje „pouze“ funkcí kultivační. Kýženého kultivačního účinku však nejde docílit bez jisté časové náročnosti. A jelikož pracující strávníci trpí nedostatkem času, ke kultivaci nikdy stejně dojít nemůže… Z těchto důvodů tedy došlo k redukci kultury stravování na příjem potravy.

Internet je přesně takovýto fastfood; „internetová“ čeština „chutná“ jako jídlo z fastfoodu.

Vlk se nažere a beránkovi zůstane tajemství, že jeho masu lidé říkají skopové.

Lukáš Přeček | 01. 11. 2012, aktualizováno: 22. 07. 2020

Štítky: