Člověk internetový a kontrola pravopisu

Zamyšlení nad lidmi a pravopisem.

Lidé komunikující prostřednictvím internetu si nedělají příliš starostí se správnou podobou psaného textu. Pravopis je pro většinu z nich naprosto na okraji zájmu. Nezáleží jim na tom, jak jejich text „vypadá“, prioritou pro ně je domluvit se s přáteli přes Facebook, e-mail, Skype, ICQ nebo vyjádřit svůj názor v diskuzi nebo dokonce pouhá exhibicionistická touha do diskuze za každou cenu přispět.

Člověk „internetový“ spatřuje důležitost téměř výhradně v obsahu sdělovaného. Na jazykovou podobu sdělovaného většinou nedbá. Důležité je zkrátka rychle předat informaci. Její forma a kvalita jejího záznamu je druhotná.

Nechci v tomto článku moralizovat a spílat lidem, že jejich písemný jazykový projev je často na úrovni dětí, které navštěvují první stupeň základní školy. Vím, že chyby dělají všichni, že i mistr tesař se může utnout a že internet je rychlé médium, a jak známo, práce kvapná je málo platná.

Člověk internetový lhostejný

Nevadí mi tolik, že člověk internetový dokáže v jedné větě na chatu nasekat dvacet chyb. Vadí mi, že tento člověk nemá snahu chyby nedělat, natož je po sobě opravit. V soukromém chatu si tento člověk dělá ostudu sám sobě a mezi svými. V internetových diskuzích ale vstupujete do veřejného prostoru, ve kterém by určitá pravidla platit měla. Je to podobné, jako by na ulici neměli lidé čurat po rozích domů.

Co mi vadí, je ta všeobecná lhostejnost ke správnému písemnému projevu. A postřehli jste? Nenapsala jsem spisovnému – tak nereálné nároky vážně nemám.

Ono by často stačilo opravit si po sobě alespoň překlepy, když už člověk dostatečně neovládá všechna jazyková pravidla. Text s chybami, ale bez překlepů sice samozřejmě není v pořádku, ale alespoň nepůsobí dojmem, že ho psal negramotný člověk. Že ho psal někdo, komu na tom textu, který napsal, na tom sdělení v něm vlastně nezáleží.

Naprostým extrémem pak je, když kontrolu překlepů a pravopisu opomíjejí i redaktoři a autoři článků internetových médií. Nejspíše je k tomu vede vědomí, že se články na netu neustále obměňují, nové střídají ty staré a ty staré velmi rychle zastarávají, tak proč se zabývat nějakou spisovností

Člověk internetový hnidopišský

Jiným druhem člověka internetového, opakem člověka internetového lhostejného je člověk hnidopich, který se v každém textu publikovaném na internetu pídí pouze po gramatických chybách a překlepech, nedbaje obsahu a sdělované informace. Přínosný nebo zajímavý článek nebo příspěvek v diskuzi pak dokáže nemilosrdně shodit jen proto, že není jazykově korektní, aniž by akceptoval fakta, která diskutující nebo autor článku sděluje.

Tento přístup samozřejmě také není ten správný, neboť neúměrně akcentuje formální stránku písemného projevu a zavání formalismem a dogmatismem. Jak víme, oba tyto aspekty, formální i obsahový, by se v ideálním případě měly vzájemně dotvářet.

Ale chápu, proč člověk internetový hnidopišský vznikl a proč tak tvrdě vystupuje v internetových diskuzích. Právě v důsledku toho, že se na internetu pohybují masy lidí, kterým na jazykové správnosti vůbec nezáleží, kteří ji dokonce cíleně ignorují.

A tak se stalo, že formální stránka textů na internetu začala odvádět čtenářovu pozornost od obsahu ne proto, že by tyto texty byly z kategorie experimentálních (jak to známe z některé moderní či postmoderní literatury), ale proto, že jsou bezdůvodně plné chyb. Nespisovný text navíc většinou narušuje srozumitelnost a jednoznačnost sdělení, aniž by opět šlo o záměr autora. A protože do očí bijící chyby se v některých lidech transformovaly v bití na poplach, zrodil se člověk internetový hnidopišský.

Samozřejmě vím, že nelze každý příspěvek do diskuze posílat na kontrolu jazykovému korektorovi. Ale aspoň základní znalost pravopisu a kontrola překlepů při druhém čtení svého příspěvku by ani člověku internetovému neměla být cizí.

Petra Přečková | 31. 10. 2012